Nakladatelství: Cooboo
Překladatel: Radka Kolebáčová
Rok vydání: 2012
Počet stran: 352
Série: Divergence #2
Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou – a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se vším, co to znamená?
Rezistence přesně navazuje na Divergenci. Když Sečtělí ovládnou Neohrožené, Tobias s Tris utečou k Mírumilovným a snaží se nějakým způsobem vyřešit a ukončit válku. Společně s nimi tam odchází Marcus, Caleb a pár Neohrožených, kteří se po probuzení ze simulace nepřidali na stranu Sečtělých.
Vůbec nevím, co si o Rezistenci mám myslet. Po dočtení mám
velmi rozporuplné pocity. Přečetla jsem ji asi za šest a půl hodiny. To
očividně vypovídá o tom, že mě opravdu hodně bavila a nemohla jsem se od ní
odtrhnout. Ale trochu jinak než u Divergence. Myslím to tak, že po dočtení
prvního dílu jsem prostě byla mimo, naprosto unešena celou knihou. A velmi jsem
si oblíbila ústřední pár – Tris a Tobiase (Čtyřku). Byli mi sympatičtí vším, co
dělali, jak vypadali i jak mysleli. (Teda myslím tím myšlení Tris, protože ona
je vypravěčem.)
Ale v Rezistenci mi prostě začala Tris vadit. Jasně, je
Neohrožená. Neváhá hazardovat se svým životem pro dobro ostatní. Ale. ALE.
Začne oficiálně chodit s Tobiasem. (Za to jsem strašně ráda!!) Ale začíná
před ním tajit spoustu věcí. Neříkám, že to nedělá i on a že jí taky nelže.
Jenže Tris mu za celou knihu tolikrát lže, navíc ve velmi důležitých věcech když
mu něco slíbí, tak to nedodrží.
Když se na to podívám právě z pohledu Tris, tak jí to
nemůžu moct vyčítat. Protože se prostě snažila dělat všechno co nejlépe, jak
mohla a jak si myslela, že mohla. Pořád chce všechny kolem sebe chránit, zvláště Tobiase. Ale podle mě přece jenom mohla být trochu
upřímnější a dejme tomu, že i více sobecká. Na druhou stranu všechno přineslo své ovoce. Takže, asi záleží na
úhlu pohledu, každopádně jsem se o tom tady chtěla zmínit.
A zase konec je neuvěřitelně otevřený. Jeden by si myslel,
že autorka není ochotná soucítit s námi a jak už jsem psala v recenzi
u prvního dílu, to ukončení vypadá jako přerušená kapitola. Co naděláme,
samozřejmě to má pouze jeden cíl – navnadit nás na poslední díl. Ale to by se
jí podle mě podařilo i bez toho. Takto se vaše utrpení zhorší... (Aspoň u mě to tak bylo. A jediný lék - začíst číst Alianci ;-) )
Rozhodla jsem se, že budu mnohem přísnější v hodnocení. Nedám 5
hvězdiček každé knížce, která se mi líbila. Musí mě něčím navíc zaujmout, být neobyčejná. Divergence si je podle mě
stoprocentně zasloužila, ale v tomto případě si nejsem jistá. Asi udělám
kompromis…
Hodnocení
4 hvězdičky
Recenzi na první díl - Divergenci - si můžete přečíst tady.
***
Recenzi na první díl - Divergenci - si můžete přečíst tady.
***
Veronica Roth (1988) se narodila a bydlí v Chicagu. Je jí teprve 26 let, ale psaní se věnuje již od svých dvanácti. Studovala tvůrčí psaní na Northwestern University a nyní pracuje na plný úvazek jako spisovatelka. Jak sama o sobě ráda tvrdí, je šest stop vysoký sci-fi nerd, který oblečený ve svém oblíbeném pyžamu projíždí ve volném čase dlouhé hodiny Wikipedii a který má neskutečné množství různých fobií.
Děj své prvotiny Divergence, jež je zároveň počátečním dílem stejnojmenné trilogie, umístila do Chicaga, které tak dobře zná a miluje. Už její první kniha zaznamenala velký úspěch, když ji prestižní deník The New York Times zařadil na šesté místo v seznamu bestselerů. A bez pochyb jde i o nejlepší dystopii, jež byla v poslední době napsána.
***
Naprosto souhlasím, mám na knížku asi stejný názor. :) Recenze se ti povedla. :)
OdpovědětVymazatDěkuji :) Jsem moc ráda, že máme stejný názor ;-)
Vymazat