Recenze - Velký Gatsby

Z rozpálených střech domů a z autodílen u silnice, kde v kuželech pouličních lamp stály nové červené benzinové pumy, bylo už cítit hluboké léto, a když jsem konečně dorazil domů na Západní Vejde, zaparkoval jsem auto pod přístřešek a šel jsem dr ještě na chvíli posadit na dvůr na opuštěný válec na trávu. Vítr odletěl a po něm tu zůstala hlasitá, zářící noc s křídly tlukoucími ve stromech a s nedobytným duněním varhan, jak mohutný dech země nadouval žáby životem. 

Měsíčním světlem proběhla silueta kočky, a když jsem otočil hlavu, abych se za ní podíval, uviděl jsem, že nejsem sám - nějakých padesát stop ode mě vystoupila ze stínu sousedního domu osamělá postava, zastavila se s rukama v kapsách a zahleděla se na oblohu pokrytou stříbrnou drtí hvězd. Něco v jeho nedbalých pohybech a v tom, jak stál pevně rozkročený na trávníků, napovídalo, že je to dám Gatsby, která si vyšel ven, aby zjistil, jaká část z našeho domácího nebe mu patří.

Velký Gatsby, strana 31/32