Recenze - Hledání Aljašky

Autor: John Grenn
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Překladatel: Veronika Volhejnová
Počet stran: 256

Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.



Hledání Aljašky jsem si půjčila v knihovně vlastně jenom proto, že to napsal John Grenn (autor Hvězdy nám nepřály - recenzi si můžete přečíst tady), ale v této knížce mě velmi zklamal.

"Jdu hledat velké Možná"

Děj a postavy
Šestnáctiletý Miles Halter nastupuje na internátní školu v Culver Creek. Na bývalé škole neměl skoro žádné kamarády a to je taky jeden z důvodů proč se rozhodl pro změnu. "Jdu hledat velké Možná" řekl. Našel si nové kamarády - Chipa alias Plukovníka, Aljašku a Takumiho. Jeho největším koníčkem byla poslední slova slavných lidí. Četl i jejich životopisy a učil se je nazpamět.

Aljaška je krásná, vysoká a jako spousta jiných kluků se do ní Váleček zamiluje. Je tu ale jeden háček - je zadaná. Je to nejkrásnější a nechytřejší holka, jakou kdy Váleček poznal. Má strašně ráda knihy. Nakoupila je kdysi na blešáku a teď se jí válí v pokoji a plánuje si, že je všechny do své smrti přečte.

Chip má přezdívku Plukovník. Je to mrňous, z celého srdce nesnáší Bojovníky a učí se nazpaměť hlavní města. Strašně rád kouří a cigarety si kupuje od Aljašky za pět dolarů. Bojovníci je název (nebo přezdívka) pro všechna rozmazlená a bohatá děcka na škole.

Takumi je posledním členem party. Ani nevím, co mám o něm vlastně napsat. Je nejmíň výrazný a nijak zvlášť průbojný. Jako každý student má v pokoji schovaný alkohol.

Ti tři Milese, řečeného Váleček zasvětí do běžného života na škole. Kromě pití alkoholu, kouření také s velkou oblibou dělají kanadské žertíky, které jsou vetšinou mířené proti Bojovníků a nebo proti vedení školy.

Můj vlastní názor
Podle mě nemá kniha nijak zvlášť propracovaný obsah. Tipla bych to spíš na nějaké psychologické úvahy, kde se sem tam objeví nějaká akce. Psychologické romány zabývající se úvahami o životě, o lásce, o utrpení a o smrti mě nebaví, to říkám rovnou a podle toho taky vypadá tahle recenze.

Názvy kapitol jsou vlastně počítadlem, dozvíte se z nich, kolik dní zbývá do určité události a pak kolik dní od ní uběhlo. Předtím a potom.

Když to vezmu od začátku, tak se hlavní děj točí kolem tří puberťáků, kteří kouří a chlastají a to je asi tak všechno. Víc než samotnou dějovou linku je čtenář nucen sledovat jejich myšlenky. Někomu to může vyhovovat, ale mně to prostě vadí. Nudí mě to. Samotné čtení mi připadalo velmi zdlouhavé, a zhruba od půlky jsem se doslova musela nutit k tomu, aby ji dočetla kvůli recenzi. Kapitoly jsou sice poměrně krátké, což by mělo čtení zrychlit a podpořit ho, ale to se u mě nestalo.

Četla jsem si nějaké recenze, abych věděla, co si ostatní lidé myslí o této knize. A některé mě dost překvapily. Velká část z nich ji vychvalovala do nebes. Absolutně nevím, proč. Jasně, je to příběh z reálného života, může se stát spoustě lidem, ale i přes to mě první kniha od Johna Greena nepřesvědčila. Za to druhou -  „Hvězdy nám nepřály“ jsem si naprosto zamilovala. Vím, neměla bych tyto dvě knihy vůbec srovnávat, každá je absolutně o něčem jiném, ale prostě mi to nedá. Nechápu, čím to je, že jeden člověk může napsat dvě knížky, které budou pro mě v naprosto rozdílných pólech hodnocení. Ale stalo se. Nedám této knížce 1 hvězdičku proto, že si ji nechávám jako pojistku, kdybych objevila knihy, co mě budou nudit a nelíbit se ještě víc.

Hodnocení

2 hvězdičky

Zdroje: obálka, anotace, první obrázek, druhý obrázek