Recenze - Hypnotizér

Autor: Lars Kepler
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2010
Překladatel: Azita Hajdarová
Počet stran: 544















Postavy a děj
Toto je první knížka, kde se nemůžu rozhodnout, kdo je vlastně hlavní postava. Jasně, kniha patří do série s detektivem Joonou Linou (celkově jsou to 4 kusy), takže by měl být asi hlavní postava on, ale podle mě se děj motá hlavně kolem Erika Marii Barka.

Erik Maria Bark je lékař, psycholog (nebo tak něco).  Má čtrnáctiletého syna, který trpí nesrážlivostí krve, takže kdyby nedostával léky, může při sebemenším zranění vykrvácet. Jeho manželka Simona pracuje v galerii, kde pořádá výstavy obrazů.

Kniha začíná brutálními vraždami, kdy někdo ubodal k smrti manžele, jejich nejmladší dcerku a jejich starší syn jako jediný přežil, ale je na tom hodně špatně. Komisaře Joonu Linnu tenhle případ zaujme a tak se chopí vyšetřování. Zjistil, že manželé měli celkově 3 děti, jejich nejstarší dcera ale jakoby se do země propadla. Komisař se pochopitelně obává, že by ji vrah mohl pronásledovat. Ale policisté se nemají při vyšetřování o co opřít. Tak přesvědčí Erika, který v minulosti prováděl skupinovou hypnózu, aby chlapce zhypnotizoval, protože doufal, že jim může alespoň trochu pomoci s hledáním pachatele. Z počátku nechce, protože si dal v minulosti po určitém incidentu slib, že už nikdy nebude nikoho hypnotizovat, pak ale svolí. To co se ale dozví, všechny naprosto ochromí... a navíc se všechno začne pomalu zhoršovat

A vlastně od tohoto osudného dne (vlastně noci) se všechno začíná velmi komplikovat jak s případem, tak i s rodinou Erika.

Můj vlastní názor.
Nechci začít hnedka kritizovat tuto knihu, takže na úvod napíšu tohle - celkově se mi líbilo tak 50 nebo maximálně 60% knížky. Úvod je velmi vydařený, vtáhne vás do děje, ale pak se téměř hned dovíte dost podstatné informace. Jsem zvyklá se to dozvědět až na konci knihy, byla to obměna, která ale mě osobně docela vadila. Ale pojďme dál. Zhruba za půlkou děje se vrátíte v čase o 10 let. Uznávám že bylo potřeba, aby nám autoři vysvětlili docela dost věcí, ale mě to prostě hrozně nebavilo. Pořád se to strašně táhlo a já doufala, že už už se zase vrátím do přítomnosti. A potom, až jsem tam konečně byla, to bylo pár kapitol před koncem mě to zase chytlo. :)
Když to shrnu - Začátek dobrý, střed (zhruba) hrozný, a konec super. Ale taky nějaké klady. Každá kapitola byla očíslovaná (to je samozřejmost), ale místo nějakého názvu bylo napsané datum. Což se mi hodně líbilo a zaujalo mě to, protože třeba děj v jednom dni byl popisován z různých úhlu pohledu (více lidí) a to mi pomáhalo se zorientovat.
Od Larse Keplera jsem četla ještě Písečného muže (což je vlastně další díl série s detektivem Joonou Linnou) a pro mě jsou tyto dvě knížky nebe a dudy. Ale o tom zase někdy příště.

Hodnocení

3 hvězdičky

Zdroje: obálka