středa 2. července 2014

Recenze - Poslední aristokratka

Dneska pro vás mám recenzi na jednu úžasnou a vtipnou knihu. A od českého spisovatele!!


Frank Kostka je potomek českého šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se v doprovodu manželky Vivien a dcery Marie vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku získává hraběcí rodina i personál: konzervativního kastelána, hypochondrického zahradníka a prostou ženu z lidu, která vaří, uklízí a ráda si cvakne. Společně pak prožívají spoustu veselých příhod.Kniha neobsahuje sex, násilí, vraždy, úchylky ani hluboké myšlenky a její jedinou ambicí je pobavit čtenáře.

jak to všechno začalo
Devatenáctiletá Mary Kostka je Američanka tělem i duší. Stejně tak i její matka Vivien, kdežto její otec - Frank Kostka pochází z Česka a celé jeho jméno je František Antonín Kostka z Kostky. Určitě vás to již napadlo a tušíte správně - je český aristokrat. Rodové sídlo Kostků - tedy hrad Kostka - jim byl pětkrát zabaven a po pádu komunistů ho dostávají popáté zpět. Píše se rok 1996. Ale spolu s hradem získali také služebnictvo - zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to i přežene. Po pravdě, hodně často to přežene...

Kniha je psána formou deníku, který si píše Marie III. Marii I. pochovali v roce 1450 do rodinné hrobky, aniž se přesvědčili, že je dostatečně mrtvá. Když o pár let později hrobku otevřeli, seděla na schodech. Od té doby jsme pohřbíváni v zatlučených rakvích. Zatlučená je i rakev Marie II., která při jednom pokusu o výrobu kamene mudrců vynalezla zřejmě dynamit. Do rakve zatloukli pouze část jejího šatníku a paruku, protože tělo zmizelo spolu s věží, kde měla laboratoř. Marie III. píše zápisky každý den a vždycky víme, jaké je datum a který den je přesně. Kniha začíná sedm dnů do odletu a pak pokračuje několik měsíců pobytu na rodovém sídle.

***
Na pohřbení v rodinné hrobce čeká celkem dvanáct Kostků z Kostky, kteří zemřeli v exilu - urny s jejich popelem zabírají skoro polovinu knihovny. S výjimkou psychopatů a masových vrahů jsme nejspíš jediní Američané, kteří mají v bytě kolumbárium.

***
Poslední aristokratka, strana 11.

můj názor
Kniha Poslední aristokratka má Cenu Miloslava Švandrlíka za nejhumornější knihu roku 2012. Sice nemůžu posoudit, jestli je nejhumornější ze všech titulů právě v tomto roce, ale rozhodně je to nejhumornější kniha, kterou jsem kdy četla. Smála jsem se na každé straně, někomu to může připadat moc uměle zpracované, ale naopak. Celý příběh je spontánní a nemáte důvod se nesmát. Kapitoly jsou velmi krátké, za což je ode mě velké plus, protože jednak děj plynule ubíhá a jednak můžete čtení kdykoli přerušit. To můžete udělat také uprostřed kapitoly, ale kdo raději nepočká na začátek další, že ano.

Všechny postavy mi byly sympatické a proti žádné jsem nic neměla. Situace a postavy v knize jsou vymyšlené. Až na knížete Schwarzenberga, pochopitelně. Rodina Kostků po příletu do Čech byla prakticky bez peněz, takže když František Kostka slyšel jakoukoli zmínku o knížeti Schwarzenbergovi a jeho obrovském majetku, přicházeli téměř záchvaty vzteku a nějaké to sebelítosti. Ale bylo to samozřejmě podáno tak vtipnou formou, že se prostě nemůžete nesmát.

Celou knížku jsem přečetla velmi rychle, asi za dva dny. A naprosto jsem ji hltala. Úplně mě pohltila a doufám, že si budu moci co nejdříve přečíst pokračování Aristokratka ve varu. Poslední aristokratku bez váhání doporučuji všem, jak mladým, tak starým, jak ženám, tak i mužům. Kdo máte rád český humor, tak tato kniha bude naprosto váš vkus.

***
Ve všech denících, které jsem zatím přečetla, se píše, že poslední den v roce moji předkové dávali služebnictvu volno a sami vykonávali jejich práce. Někteří se pouštěli i do odvážnějších činností, než jen se bez pomoci obléct nebo si nasadit paruku. Komtesa Žofie třeba zkusila žehlit a propálila téměř všechny ubrusy, Matyáš si při sekání dřeva amputoval ukazováček a Karolína při roztápění sporáku použila petrolej, takže se místo zábavy tehdy hasilo. Exploze jí zřejmě sežehla veškeré ochlupení, protože v rodové genealogii má přezdívku holena.

***
Poslední aristokratka, strana 75.
Hodnocení
5 hvězdiček

***
Autor: Evžen Boček
Nakladatelství: Druhé město
Rok vydání: 2012, 1. vydání   
Počet stran: 244  
Série: Poslední aristokratka #1

***

Evžen Boček se narodil v Kyjevě v roce 1966. Pracuje jako kastelán na zámku v Miloticích a své profesní zážitky využil jako základní inspiraci. Autor také již napsal pokračování Poslední aristokratky - druhý díl je jmenuje Aristokratka ve varu. 









Zdroje: anotace, fotka autora

5 komentářů:

  1. Mmm na tuhle knihu se dlouho chystám, ale slýchám dost různorodé reakce, tak pořád váhám, asi brzy neodolám :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně zkus, aspoň si pak budeš moci vytvořit vlastní názor. :) Třeba mně se často nelíbí knihy, které se valné většině ostatních líbí a naopak.. ;-)

      Smazat
  2. Mám to stejně jako Bastera. Kolikrát jsem si ji už chtěla objednat, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Vzhledem k tomu, že bych si teď ale chtěla udělat větší čtenářský přehled v moderní české literatuře, tak si myslím, že brzy také neodolám. :-) Navíc humor - to je přesně to, co teď hledám! Pěkná recenze, Marky. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-). Já většinou čtu zahraniční autory - hlavně z USA a jsem ráda, když občas narazím na něco českého, co mě baví a líbí se mi. Jako třeba právě Evžen Boček nebo Kateřina Petrusová

      Smazat
  3. Mě naopak tahle kniha dost zklamala, připadalo mi, že se vtipy hrozně opakují, bylo to takové ubohé. Ale čím delší doba je to od čtení, tím větší chuť mám přečíst si i druhý díl. :-)

    OdpovědětSmazat

Budu ráda, když se se mnou podělíte o svůj názor. :) Díky vašim radám můžu blog neustále vylepšovat. Každých pár slov od vás mi udělá obrovskou radost. Moc vám děkuji. :D