středa 23. dubna 2014

Ukázka z knihy (2)

Týden uběhl jako voda a kamarádka mi zase poslala další část. Tak doufám, že se bude líbit jako první a piště komentáře. Děkuji

Když se přede mnou otevřou dveře od výtahu v 23.patře v jednom z mrakodrapů toho obrovského města, uvidím před sebou útulnou recepci s čekárnou. Milá recepční mě pozve dál a já se jen nervózně usměji. Přes plnou čekárnu mířím k hnědým dveřím s matným prosklením. Za mnou se rozléhají šepoty a nadávky čekajících lidí, ale já vtrhávám do dveří a Mary, která sedí za stolem se chytá za hlavu, vstává a vyvádí pacienta do čekárny. 

Tuším,že se mě bude ptát, co se mi zase stalo a že nemá čas, protože na ni čekají pacienti, ale okamžitě na ni chrlím co nejvíce informací. 
,,Promiň, promiň, vím, že máš pacienty, ale musíš mě vyslechnout, teď tě nepotřebuji jako kamarádku, ale jako psycholožku. Prosím!“. 
Mary si postěžuje, pro sebe zapřísáhne ironicky Boha, že mě zabije a zakroutí očima v sloup. Kousek ustoupí, abych mohla vejít do pracovny , omluvně kývne na pacienty a s povzdechem zavře dveře. Sedá si za pracovní stůl a já naproti ní. Opře se lokty o stůl tak, že jí palce směřují nahoru a podpírají jí hlavu, podívá se na mě nazlobeně a kývne rukou, abych začala mluvit. Okamžitě vychrlím ze sebe všechno, co se mi v noci opět zdálo, poprosím jestli neví, čím je to způsobeno nebo čím to mám zastavit.

Pokrčí rameny, omluvně se podrbe na hlavě a podá mi vizitku. Udiveně vzhlédnu k Mary, když uvidím na malé kartičce napsané ,,Dr.Collin –psychiatr.“ Vypadne ze mě: ,,Ty si myslíš,že jsem blázen?“
,,To víš, že ne Lory, jen by mohl vědět co s tím,“ odpoví konejšivě. 
,,Takže myslíš.“ 
,,Neurážej se Lory, já to tak nemyslím.“
,,Dneska jsi mi už řekla dost,ahoj.“ 
,,Ahoj.“
Vyrážím ze dveří, rychle procházím chodbou a odjíždím výtahem. Celá rozzuřená se spousty slov na jazyku si podupávám ve výtahu, odpočítávám každé patro, už chci vypadnout. Utéct někam daleko, někde, kde mě nebudou mít za blázna, někde, kde budu sama. Očividně to byl blbý nápad jezdit. Ne očividně, určitě to byl blbý nápad. Já si jen tak přijedu, poslechnu si nepřímo řečeno, že jsem cvok, že mám zajít za psychoušem a co jako? Tomu se říká dovolená. No není mi v práci líp, myslím si...

4 komentáře:

  1. Priama reč ide na nový riadok, inak je z príbehu dobrý guláš. Posledný odsek by som rozdelila, lebo podľa mňa okrem autorky ho nikto nepochopí. Možno ak by čitateľ čítal pomaly.
    Ak sa spájajú vety s uvádzacími ako napríklad: ,,To víš, že ne Lory, jen by mohl vědět co s tím.“odpoví konejšivě. - pred hornou uvodzovkou bude čiarka. Väčšinou je to pri slovách zašepkal, povedal, odvetil, zamrmlal a podobne.
    Bodka sa v priamej reči píše pred uvodzovku, nie za ňu. ,,Ahoj."
    Na dialógoch by som rozhodne popracovala, lebo ten zvyšok je celkom fajn.
    Takto by som to dala ja:
    Pokrčí rameny, omluvně se podrbe na hlavě a podá mi vizitku. Udiveně vzhlédnu k Mary, když uvidím na malé kartičce napsané "Dr.Collin –psychiatr.“ Vypadne ze mě: ,,Ty si myslíš, že jsem blázen?“
    „To víš, že ne, Lory, jen by mohl vědět, co s tím,“ odpoví konejšivě.
    „Takže myslíš.“
    „Neurážej se, Lory, já to tak nemyslím.“
    „Dneska jsi mi už řekla dost, ahoj.“
    „Ahoj.“
    Vyrážím ze dveří, rychle procházím chodbou a odjíždím výtahem. Celá rozzuřená se...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, hnedka to opravím. Dala jsem to sem v podstatě tak, jak mi to kamarádka dala, ale příště už to udělám, jak jsi napsala- :)

      Vymazat
    2. Tak odkáž kamoške, že ak to myslí s písaním vážne, nech sa pozrie na čiarky a na písanie priamej reči. Každý autor si tým musí prejsť, ak chce byť ozaj dobrý. Nevyhnutné zlo :D :D

      Vymazat
    3. To je pravda, vyřídím jí to :)

      Vymazat

Budu ráda, když se se mnou podělíte o svůj názor. :) Díky vašim radám můžu blog neustále vylepšovat. Každých pár slov od vás mi udělá obrovskou radost. Moc vám děkuji. :D