čtvrtek 29. května 2014

Ukázka z knihy (6)

Po opravdu dlouhé době přidávám další část příběhu, který píše kamarádka. Napište prosím do komentářů, jak se vám líbí, ať víme, jestli v tom máme pokračovat. Děkujeme

***
Zahrnou mě představy o tom, jak je krásný, o tom, co by mohlo být. Mohli bychom se dát dohromady a večeřet spolu, chodit na večerní procházky a milovat se. Představy náhle vystřídala sebekritika, kdy jsem si říkala, že si určitě myslí, že jsem nevyrovnaná, ne moc pěkná a možná dokonce i blázen. 

Chytne mi ruku, jeho pevná ruka mě silně svírá, až se zajíknu. Srdce mi bije tak přehnaně, že musí vyloženě vidět, jak mi nadskakuje pokožka na levé straně hrudníku. Krev se mi dere tělem tak rychle, že začínám rudnout. Snažím se vstát svůdně jako dáma, ale očividně moc snahy škodí, protože se mi noha podlamuje do boku, přesto, že mám kotníkové boty bez podpatku. Jemně mě přidrží, abych se postavila pevně oběma nohama na modrý koberec, který se rozléhá po celé místnosti. 

Možná to vnímám jenom já, možná to moc přeháním, ale zaručeně to přehnaně vnímám. Vypadá vyrovnaně, sebevědomě, bez závazků a miluje práci - i slepý by si toho všiml. Třeba jsem jen jeho pacient, kterého musí vyléčit a dostane za mě leda peníze. O to mu jde, o peníze. Přehazuji si přes sebe kabát. Hluboce se mu zadívám do očí a s úsměvem na rtech odpovídám:
 ,,Možná jindy pane doktore.“ 

Odcházím z místnosti a ve dveřích otáčím hlavou přes levé rameno, abych si dobře zapamatovala ten jeho zdrcený, ale přesto pobavený výraz a opět se nezávazně usmála. Potom mizím ve dveřích.

***
A pokud jste ještě nečetli předchozí části, tak se do toho hned můžete pustit: první, druhá, třetí, čtvrtá a pátá.

1 komentář:

  1. Jé, to je hezké. Myslím, že má Tvá kamarádka talent.

    OdpovědětVymazat

Budu ráda, když se se mnou podělíte o svůj názor. :) Díky vašim radám můžu blog neustále vylepšovat. Každých pár slov od vás mi udělá obrovskou radost. Moc vám děkuji. :D