středa 16. dubna 2014

Ukázka z knihy

Dneska pro vás mám docela netradiční článek. Jedná se o to, že moje kamarádka píše knížku a chtěla by slyšet názor více lidí (nejenom mě). Tak si můžete přečíst úvod a budu ráda, když ho ohodnotíte. Děkuji :)

***
Někdo je za dveřmi, vím to. Slyším tlumené zvuky a z pod dveří vidím mihotající se stíny. Stín stojí před mými dveřmi , jsem k smrti vyděšená, srdce mi bije jako o závod a hlasitě oddechuji. Klika se začne pomalu pohybovat směrem dolů, dveře se otevírají a pronikavé oči se snaží rozkoukat v hrobové tmě. Z pod peřiny vidím stín, který se mi rýsuje v proti světle z předsíně. Je poraněný a v ruce drží sekeru. Kráčí ke mně kulhavým krokem. Strhne ze mě peřinu. Začínám brečet, křičet, prosit. Napřáhne se sekerou do vzduchu a potom setne.

Najednou se probouzím uprostřed noci celá upocená s myšlenkou, že je to jenom sen, že jsem v pořádku. Vstávám z postele a jdu si do kuchyně nalít sklenku vlažného mléka na uklidnění. Podívám se na hodiny a vidím, že jsou teprve tři hodiny ráno. Dopiji mléko, slezu z barové stoličky u pultu , zhasnu světlo a pokračuji zpátky do postele. Jakmile si lehnu okamžitě usnu. Nic se mi nezdá, naprosto netuším, co se děje okolo mě. Upadám do tvrdého spánku.

Ráno se probouzím unavená a nevyspaná a se zjištěním, že jsem si zaklapla budík během mé noční exkurze. Vyskočím z postele, beru telefon do ruky a vytáčím číslo do práce. Musím si vymyslet výmluvu, to už by bylo po několikáté, co jdu pozdě za tenhle měsíc. Děti nemám, nezadaná, naprosto oddaná práci a svým nočním děsům. Na druhou stranu jsem v práci pořád, takže bych mohla říct, že si chci vzít dovolenou-té mám na rozdávání. Takže, den volna. Co budu dělat? V televizi nic nedávají, navařeno mám, uklizeno mám. V tom mě napadne, co se mi večer zdálo. Zoufale si snažím vybavit, co nejvíce z toho podivného snu.

Bezmyšlenkovitě sedám na pohovku limetkové barvy. Mezi nohy si beru polštář, který ležel na pohovce, než jsem si sedla a prsty si kroutím pomalu konečky plavých vlasů. Vzpomínám si : sekera, kulhající muž, krev. Zavrtím hlavou a říkám si ,,Byl to jenom sen, proč nad tím vůbec přemýšlím, když je to ztráta času". Ale přesto se rozhodnu vyrazit k Mary . Je to úžasná kamarádka, ještě se mi nestalo, že by mi s něčím nepomohla.

Obléknu se do modrých až lehce nafialovělých hladkých silonek ke kterým si beru černé upnuté šaty, které mi dobře zvýrazňují úzký pas a bohatý dekolt. Šaty vypadají poněkud slušně, ale, když si k nim vezmu své oblíbené černé šněrovací boty nad kotníky, styl vypadá hned více ležérněji, jelikož venku začíná vanout chladný vítr, hodím přes sebe černý podzimní kabátek se zlatým vzorem připomínajícího ptáka ladící se ke cvočkům na botách. Před domem si zkušeně zapískám na TAXI a vyrážím vstříc Manhattanu...

6 komentářů:

  1. Ahooj:)) Príbeh sa mi páči, má to skvelú myšlienku a úžasnú zápletku. Bola by som rada, keby si pridala ďalšie časti a dúfam, že sa ti podarí napísať knihu. :) Good Luck!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ukázka líbí, ale nepsala jsem ji já, ale kamarádka. :) A dohodli jsme se, že jednotlivé části budu přidávat po týdnu, tj. každou středu. ;-)

      Vymazat
  2. Ahoj, ukázka se mi velice líbí, uvítala bych další ukázku. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Přijde, že se za sebou často opakují některá slova. Ale příběh vypadá velmi zajímavě. :-) Taky chci další ukázku.

    OdpovědětVymazat
  4. To by šlo. Tak jen dál, přeci nezůstane jen u tohoto kousku. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nezůstane. Napsala toho už mnohem víc. Ale, jak už jsem psala výše, dohodli jsme se, že budu přidávám jednotlivé části jednou za týden, tj. jedna část každou středu. :)

      Vymazat

Budu ráda, když se se mnou podělíte o svůj názor. :) Díky vašim radám můžu blog neustále vylepšovat. Každých pár slov od vás mi udělá obrovskou radost. Moc vám děkuji. :D